Ráda bych se touto cestou pokusila shrnout, co všechno dítě pro vstup do ZŠ potřebuje a jakou roli MŠ v jeho životě sehrává.
Tou nejdůležitější rolí je tzv. socializace. Dítě je mezi 3. a 4. rokem připraveno opustit pomyslný rámec rodiny a vstoupit do širší společnosti.
Vzhledem k tomu, že v dnešní době stouplo procento neúplných rodin, přibývá jedináčků a zcela výjimečně žijí pospolu i generace prarodičů, má dítě jen velmi málo příležitostí získat více zkušeností v oblasti mezilidských vztahů. Tuto možnost mu v plné míře poskytuje právě MŠ. Ta by měla být místem, kde se dítě může setkat se vztahy mezi dospělými. V tomto případě se vzájemnými vztahy rodičů a personálu MŠ. Proto je tak důležité, aby MŠ byla otevřená (zejména vůči přítomnosti rodičů v ní) a aby si každý z dospělých uvědomil, že svým chováním a jednáním se stává dětem každodenním vzorem. Ale pro děti je důležité také setkávání s vrstevníky, a to všech věkových kategorií. Čím pestřejší je složení třídy, tím více „růzností“ mají děti možnost v mezilidských vztazích zažít. Ať se již jedná o věk, různost etnik, ale i individuálních zvláštností jednotlivých dětí.
Dítě by si mělo osvojit, kromě základních komunikačních dovedností, zejména schopnost umět spolupracovat, být ohleduplný, ale i respektovat ostatní.
To, co je pro úspěšný a spokojený život každého z nás dále potřeba, je být zdravě sebevědomý, umět říct svůj názor, být samostatný, zodpovědný, ale zároveň si vědět rady (umět řešit problémy) v každé situaci.
Jak může MŠ pomoci rozvíjet tyto vlastnosti a při tom stále přihlížet k individualitě každého jednotlivého dítěte? Je to úkol nelehký, ale troufám si říct, že kolektivu naší MŠ se tento úkol daří naplnit.
Učitelky připravují každý den nabídku tolika činností, aby se každé dítě, jak se říká „našlo“. Musíme brát ohled na to, že děti „myslí rukama“ a zejména na to, že každý (a to platí i pro dospělé) se učí jiným způsobem a že každý jsme vybaveni jinými schopnostmi a možnostmi. (Opravdu nemůžeme být všichni lékaři, inženýři, či malíři.)
To je také důvodem, proč nikdy nedělají všechny děti stejnou činnost ve stejný čas a proč nikdy neuvidíte na nástěnkách 20 stejných výkresů!
To, k čemu vaše dítě inklinuje, v čem je dobré, poznáte, když si odpoledne necháte ukázat, co dítě ten den vytvořilo, či v jakém herním koutku si hrálo. To je další z důvodů (po příležitosti k „okoukávání“ mezilidských vztahů), proč je dobré, abyste vy, rodiče, vstupovali do tříd.
Některým rodičům se občas může zdát, že děti si v MŠ zdánlivě „jen hrají“. Ale hra je pro děti tou nejpřirozenější činností a vlastně i jakousi prací, při níž si osvojují spoustu dovedností. Psychologové dokonce tvrdí, že dítě, které si neumí hrát, se také nikdy nenaučí pracovat. V podstatě bychom mohli zjednodušeně říct, že pro předškolní věk je typickou činností hra, poté následuje období učení a v dospělosti pak práce. Ale pracovat a učit se musíme NAUČIT. Stejně tak je tomu i s hrou. I děti, přestože je pro ně hra přirozenou činností, se musí naučit hrát, používat hračky, rozvíjet hru, domluvit se s kamarády atd. Tady je role učitelky a zejména její role „herního partnera“ nezastupitelná.
S hrou je spojeno dodržování pravidel, protože už v tomto věku je nutné pěstovat u dětí vědomí, že svoboda každého z nás končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Děti rychle pochopí, že si mohou v podstatě „dělat, co chtějí“, ale jen do té míry, pokud tím neomezují druhého a neohrožují samy sebe. A to je vlastně základ pro rozvíjení výše zmíněných vlastností jakými jsou samostatnost, zodpovědnost a umění řešit problémy.
Jedním z pravidel, které v naší MŠ máme, je i dokončit započatou činnost. Pro menší děti to znamená především uklidit po sobě, pro ty starší to znamená skutečně něco „udělat“ (např. nakreslit obrázek, něco postavit, dokončit pohádku atd.) Dokončit započatou práci považuje náš přední psycholog prof. Matějček za stěžejní dovednost školáka! A to je vlastně třetím důvodem, proč byste měli vstupovat do tříd – pomoci dětem dokončit jejich činnost. Zejména pokud spěcháte.
Pro rozvoj výše zmíněných vlastností využíváme, kromě zavedených „pravidel soužití“, také možnost hrát si v jiných třídách. Souvisí to s možností výběru hry (každá třída je jinak vybavena), ale i se zodpovědností přejít bezpečně přes prostory MŠ a dohodnout se s učitelkami obou tříd. Vždy, pokud děti nezvládnou některé z dohod a pravidel, to řešíme společně, ale s důrazem na posilování sebehodnocení dítěte.
Mylná je představa, že dítě potřebuje pro vstup do ZŠ znát nějaké básně, barvy, umět počítat či pojmenovávat geometrické tvary. To, že tyto požadavky mají učitelky ZŠ při zápisu ještě neznamená, že je to v pořádku a MŠ by děti měla těmto dovednostem učit. Jen na okraj – např. geometrické tvary, jejich poznávání apod. je učivem 3. ročníku ZŠ. V předškolním věku se děti učí tyto tvary pouze rozlišovat. Z vývojového hlediska je tedy přímo trestuhodné děti tyto pojmy učit! stejně tak bychom se mohli pozastavit nad požadavkem počítání. Pokud se nemýlím je to také učivo ZŠ. A ve svém důsledku by bylo dobré zamyslet se nad chronologií. Nenavazuje ZŠ na MŠ? Neměla by tedy navazovat ZŠ na to, co se děti do svých šesti (či sedmi) let naučily a co si již osvojily, místo aby stále očekávala, že do ZŠ přicházejí děti na stejné úrovni – se stejnými znalostmi a dovednostmi?
Další mylnou představou je, že MŠ je institucí připravující na ZŠ. Uvědomme si, že období předškolního věku je obdobím, kdy se velkou měrou rozvíjí celá osobnost člověka. A to, jaký člověk bude, je důležité pro celý jeho další život, nikoli jen pro 1. třídu!
A tady zřejmě nastupuje ta velmi důležitá role rodičů. Chtít vědět od učitelky MŠ, jaké dovednosti si dítě již osvojilo a v čem lze očekávat „problémy“ v 1. třídě. A úděl pro děti nelehký – vstup do ZŠ, jim usnadnit tím, že s učitelkou ZŠ pohovořím o možnostech svého dítěte a o tom, jakou „učební cestu“ mu učitelka pro to, aby získalo celoživotní chuť se vzdělávat (jak o tom hovoří Bílá kniha), naplánuje.
Tyto informace vám poskytnout můžeme, protože, jak víte, a jak jste již byli v září seznámeni, děláme s dětmi tzv. testy „Předcházíme poruchám učení“, při nichž zjišťujeme, jak mají oblasti, potřebné pro prvopočáteční čtení a psaní, rozvinuté. Jedná se o zrakové a sluchové vnímání, paměť, grafomotoriku, prostorovou orientaci, motoriku mluvidel apod.
V současné době jsme vypracovali výstupní diagnostiku, kde jsme shrnuli poznatky o vývoji dítěte, jak jsme je získávali během celé jeho docházky do MŠ.
Zora Syslová